Co dokáže tvrdá voda, jistě dobře znáte z televizních reklam, kde se to hemží samými topnými spirálami obalenými vodním kamenem. Tyto minerální usazeniny skutečně dokážou poškodit domácí spotřebiče a výjimkou není ani bazénové příslušenství. Rozpuštěné minerály také způsobují vodní zákal, který spíše odrazuje od koupání, pro každého z nás je přirozené vstupovat do vody křišťálově čisté, máme tak pocit, že se budeme pohybovat v průzračném médiu, kde nehrozí žádná kontaminace nežádoucími příměsemi.
Tvrdost je vlastně pouze slovní obrat, který vystihuje chemickou vlastnost vodního roztoku, v němž se nachází rozpuštěné minerální soli. Ty se v něm nachází ve formě iontů a nejčastěji jde o ionty vápníku a hořčíku a v menším množství železa, fosforu, manganu, mědi a dalších prvků. Ideální množství pro zdraví člověka i pro správné fungování spotřebičů a techniky je střední hodnota udávaná v rozmezí od 1,2 do 2,5 mmol na litr.
V České republice převažuje velmi tvrdá voda, zásobuje většinou velká města, převážně v nížinách a pahorkatinách. Měkká se vyskytuje pouze v horských oblastech. Z hlediska zdravotních dopadů na zásobení minerálními ionty je vhodnější vyšší tvrdost, to však neplatí pro bazény. Tam je třeba vodu změkčovat – to platí jak pro tekutinu čerpanou z vodovodního řadu, tak i ze studny.
Změkčovače
Změkčovače, neboli stabilizátory tvrdosti vody v bazénu https://www.chlorito.cz/snizeni-tvrdosti, je nutné aplikovat v bazénu, abychom zabránili usazeninám na dně a na stěnách. Ty pak bývají drsné a snadno se na nich uhnízdí a rozmnoží bakterie a vodní řasy. Samotná výplň bazénu je zároveň nevábně zakalená bělavými odstíny, někdy zbarvenými do hněda.
Stabilizátor se ředí do velmi nízké koncentrace a aplikuje se vždy před přípravky bazénové chemie současně s běžící filtrací, která jej s vodou dokonale promíchá. Není tedy vůbec nutné nádrž vypustit. Tímto způsobem se postupuje i při dopouštění vody.
